Život je …

Obsah

O čem to tedy je

Životopisné informace

O čem to tedy je

Dost dlouho jsem přemýšlel, co sem vlastně chci napsat. Po nějaké době strávené nad čistým listem papíru mně napadlo sednout si k počítači a psát to, co se mi právě v tuhle chvíli honí hlavou. Takže s chutí do toho.
Když mám charakterizovat sám sebe a nechci být na sebe ani moc tvrdý, ale ani si lichotit (ono by to stejně nebylo k ničemu), tak se docela určitě zarazím u první věty a hned po konstatování prvního nezvratného faktu, tedy že jsem se narodil (s tím se opravdu už nedá nic rozumného dělat). A potom na tebe vychrlit všechna ta nudná životopisná data. Nebo napsat něco zcela jiného. Třeba můj pohled na okolní svět. O čem to tedy vlastně je?

Život je boj

Anebo taky ne. To záleží zase jen na mně, jestli mám chuť bojovat. A má to vůbec smysl? Proč se prát s něčím, co se dá jen těžko změnit? Vždyť přece svět kolem nás není náš nepřítel ani protivník. Tak tedy boj sám se sebou? To snad ne?! I když ...

Život je hra

Jednou jsem na tohle téma slyšel zajímavý citát. Život je hra, jejíž průběh, skóre i cíl jsou známy dopředu, ale jestliže je někdo zastaven na dráze předčasně, je to tragédie. Myslím, že to bylo z nějaké knihy, ale jistý si nejsem. Zase se nabízí otázka. Jak hrát? Určitě odpovědně, jde přece o život. Jenže, kdo určuje pravidla? Mocní a bohatí? A oni hrají fér? Můžu trochu švindlovat? Kde je rozhodčí, dohlížecí komise nebo něco podobného, někdo odpovědný? Já říkám hrát tak, abych se za svou hru nemusel nikdy později stydět. Jednou, až se otočím zpátky a budu rekapitulovat svůj život, abych mohl s klidným svědomím říct: Takhle jsem žil a nestydím se za to.

Život je zkušenost

Tak tohle konstatování je moje životní věta. Pamatovat si svoje chyby (pokud je poznám) a snažit se je neopakovat (upřímně, někdy to není zrovna snadné).

Život je kružnice

Kružnice, jejíž střed se posouvá po ose našeho života a my jsme bod na této kružnici. Tak nějak by to mohlo být. Mojí snahou je, aby se tahle kružnice posouvala a nezůstala stát na jednom místě. Prostě aby ten můj život plynul. A to, že jsem chvíli dole a chvíli nahoře, k životu patří.

Zpět na začátek

Životopisné informace

Nemám rád životopisy. Proto tohle ani životopis nebude. Ale už je na čase se představit.

Jmenuji se Josef. Narodil jsem se jednoho, možná mrazivého lednového dne roku 1977 (přesně to bylo čtrnáctého). Prožil dětství, vystudoval střední školu (obor mechanik elektronik) a po maturitě začal hledat. Ačkoli je to dost dlouho, stále ještě hledám (a asi budu hledat celý život). Hledám svoje místo v životě, trochu štěstí a samozřejmě i někoho, kdo by tímto světem šel vedle mně.
Snažím se dávat lidem kolem sebe to, co bych chtěl od nich dostávat: Lásku, porozumění, úsměv. Někdy se to daří, jindy moc ne. Dívám se druhým do očí a i v nich něco hledám. Touhu poznat, zažít, uskutečnit svoje sny, prostě tu příslovečnou jiskru. Ve všem se snažím hledat něco dobrého. V tom hezkém, stejně jako i v okamžicích méně příjemných.

Proto jsem takový, jaký jsem.

Zpět na začátek

Osobní zájmy

    Mám rád spoustu věcí, třeba hudbu, knihy, úsměv na tvářích lidí kolem mně, prostě život. Pokud jde o hudbu, vybírám si podle momentální nálady. Nejraději mám Irskou lidovou a šedesátá a sedmdesátá léta (minulého století). Něco víc o hudbě zde.
    Knihy si většinou nechávám doporučovat. V poslední době to byly: Svět podle Garpa - John Irving a Zpověď ďáblovy milenky - Danielle Michaud.
    Kromě čtení a poslouchání hudby také sám trochu píšu. Poslední dobou to sice dost zanedbávám, ale občas si ještě v klidu sednu a nějaké malé dílko vytvořím. Jestli máte chuť si něco mého přečíst, klikněte na knihu. Ještě vyznávám cykloturistiku, a to celkem dost aktivním způsobem.

Zpět na začátek